1.
Otázky doplňovací
a souvztažná slova
(korelativa)
Zatím
jsme se věnovali jen otázkám zjišťovacím, na které stačí
odpovědět „ano/ne“ a které se v esperantu tvoří
pomocí částice „ĉu“. Ostatní otázky označujeme
jako doplňovací. Jsou uvozeny zpravidla tázacími zájmeny
či příslovci.
|
zájmena
|
příslovce
|
|
kio?
– co?
kiu?–
kdo, který?
kia?
– jaký?
kies?
– čí?
|
kie?
– kde?
kiel?–
jak?
kiam?
– kdy?
kial?
– proč?
|
KIO
? (co)
-
od kio (co v 1.
pádě) musíme odlišit akuzativ kion (co
ve 4. pádě)
Kio
okazas? Co se děje? (1. pád)
ale:
Kion
vi aŭdis? Co jste slyšel? (4. pád)
Kion
vi diris? Co jste říkal? (4. pád)
KIU
? (kdo, který)
Kiu
el vi scias paroli angle? Kdo z vás umí mluvit
anglicky?
Kiu
tago estas hodiaŭ? Jaký den je dnes? (ve významu který
– zda pondělí, úterý atd.)
-
znovu musíme odlišit akuzativ kiun (koho, jakého,
kterého):
Kiun
vi renkontis? Koho jsi potkal?
Kiun
lernejon vi fine elektis? Jakou školu sis nakonec vybral?
KIA
? (jaký)
Kia
estas via edzino? Jaká je vaše manželka? (jaké má
charakterové vlastnosti atd.)
Kia
tago estas hodiaŭ? Jaký den je dnes? (ve významu jaké
je počasí atd.)
-
i zde existuje akuzativní tvar kian (jakého)
Kian
edzinon vi havas? Jakou máš manželku?
KIES
? – (čí)
Kies
estas la blua automobilo? Čí je ten modrý automobil?
____________________________________________________
Příslovce
KIE
? (kde) a jeho akuzativní formu KIEN
? (kam) už známe z minulé lekce.
Kie
Vi estas? Kde jste? Kien
vi iros? Kam půjdete?
KIAM
?
(když)
Kiam
vi revenos? Kdy se vrátíte.
KIEL
?
(jak)
Kiel
vi fartas? Jak se máte?
KIAL
?
(proč)
Kial
vi demandas? Proč se ptáte?
KIOM
?
(kolik)
Kiom
estas du kaj du? Kolik je dvě a dvě?
Od
kiom odvodíme KIOMA
? =
kolikátý.
Tatáž
zájmena a příslovce můžeme použít jako vztažná.
|
kio
– co, což
kiu–
kdo, který
kia
– jaký
kies
– jehož
|
kie
– kde
kiel–
jak
kiam
– kdy
kial
– proč
kiom
-
kolik
|
Mi
ne scias, kiu estas la sinjoro.
Mi
ne scias, kia estas ŝia edzo.
Sinjorino
X, kies filo ne lernas bone, ne venis.
Mi
scias, kial li revenis. Vím, proč se vrátil.
atd.
Tázací
a vztažná zájmena a příslovce tvoří jednu z pěti
skupin souvztažných slov neboli korelativ.
Pokud jsme se dobře naučili je, ostatní skupiny si
osvojíme hravě, protože všechny vycházejí ze stejného základu
a tím jsou korelativa neurčitá. Můžeme si je představit
jako neurčité odpovědi na otázky uvozené jednotlivými tázacími
korelativy, které jsme právě probrali.
|
kio?
–> io
(něco)
kiu?
–> iu
(někdo, některý)
kia?
–> ia
(nějaký)
kies?
–> ies
(něčí, čísi)
|
kie?
–> ie
(někde)
kiel?
–> iel
(nějak)
kiam?
–> iam
(někdy)
kial?
–> ial
(z nějakého důvodu)
|
Z tabulky vidíme, že tázací a vztažná zájmena
jsou odvozena od neurčitých předsunutím písmene k-. Stejně
tak se utvoří korelativa ukazovací předsunutím písmene
t- (tio = to), zevšeobecňující písmenem ĉ- (ĉio
= všechno) a záporná předponou ne- (nenio = nic).
Přehled korelativ
|
|
tázací
a vztažná
|
ukazovací
|
neurčitá
|
zevšeobecňující
|
záporná
|
|
věc
|
kio
|
co,
což
|
tio
|
to
|
io
|
něco
|
ĉio
|
všechno
|
nenio
|
nic
|
|
osoba,věc
|
kiu
|
kdo,
který
|
tiu
|
ten
(ta,to)
|
iu
|
někdo,
některý
|
ĉiu
|
každý
|
neniu
|
nikdo,
žádný
|
|
vlastnost
|
kia
|
jaký
|
tia
|
takový
|
ia
|
nějaký
|
ĉia
|
všelijaký
|
nenia
|
nijaký
|
|
vztažnost
|
kies
|
čí,
jehož
|
ties
|
toho
(té, těch)
|
ies
|
něčí
|
ĉies
|
všech
|
nenies
|
ničí
|
|
místo
|
kie
|
kde
|
tie
|
tam
|
ie
|
někde
|
ĉie
|
všude
|
nenie
|
nikde
|
|
způsob
|
kiel
|
jak,
jako
|
tiel
|
tak
|
iel
|
nějak
|
ĉiel
|
všelijak
|
neniel
|
nijak
|
|
čas
|
kiam
|
kdy,
když
|
tiam
|
tehdy
|
iam
|
někdy
|
ĉiam
|
vždy
|
neniam
|
nikdy
|
|
příčina
|
kial
|
proč
|
tial
|
proto
|
ial
|
z
nějakého důvodu
|
ĉial
|
ze
všech důvodů
|
nenial
|
bez
důvodu
|
|
množství
|
kiom
|
kolik
|
tiom
|
tolik
|
iom
|
trochu
|
ĉiom
|
ve
vší míře
|
neniom
|
vůbec
nic
|
L4
Připomeňme,
že u korelativ řady –io a –ie odlišujeme tvary
akuzativu (-ion, -ien) a u řady -iu, -ia tvary akuzativu i
množného čísla (-iun, -ian / -iuj, -iaj / -iujn, - iajn).
Od řady –iom odvodíme –ioma (kioma = kolikátý, …).
L4
Částice
ĈI
se používá k bližšímu určení (většinou s ukazovacími
korelativy)
ĉi
tiu n. tiu ĉi – tento
ĉi
tio n. ĉi tio – toto
ĉi
tie n. tie ĉi – zde
atd.
Částice
AJN,
stojící za příslušným zájmenem nebo příslovcem, odpovídá
českému –koli(v)
ie
ajn - kdekoli
iu
ajn – kdokoli, kterýkoli
io
ajn – cokoli atd.
L4
2.
Jen jeden zápor
V esperantské
větě může být jen jeden zápor. Pozorujte na příkladech,
jak se to projevuje na korelativech a slovesech.
Nevidím
nikoho.: Mi ne vidas iun.
Nikdo
nepřišel.: Neniu venis.
Jak
je vidět z příkladů, po slovese v záporném
tvaru nenásleduje záporné korelativum, ale neurčité. Po záporném
korelativu zase následuje sloveso v kladném tvaru.
Kdybychom použili dva zápory (v prvním případě záporné
korelativum, v druhém záporný tvar slovesa) navzájem
by se vyrušili a větu bychom pak museli chápat v kladném
smyslu stejně, jako když v češtině řekneme
„Nejsem neskromný.“ „Není neschopný.“ atd.
L4
Předpony
a přípony III.
-
přípona –EJ-
znamená místo konání
|
manĝi
(jíst) ->
|
manĝejo
(jídelna)
|
|
biero
(pivo) ->
|
bierejo
(pivnice)
|
