LEKCE  3

 

1. Osobní zájmena II.

Nyní, když víme, že vztah komu, čemu (náš 3. pád) vyjadřujeme v esperantu pomocí al, podívejme se, jak funguje s osobními zájmeny.

Spojení al + osobní zájmeno 1. a 2. osoby (mi, ni, vi) překládáme jako mně, resp. nám vám, ale také jako sobě.

 

 

al mi

al ni

al vi

mně:  Li donis al mi donaĵon.

nám:  Li donis al ni donaĵon.

vám: Li donis al vi donaĵon.

sobě:  Mi aĉetis al mi glaciaĵon.

Vi aĉetis al vi glaciaĵon.

Mi aĉetis al mi glaciaĵon.

 

 

 

 

 

 

 

 

České si (sobě) musíme v 1. a 2. osobě vyjádřit pro každé osobní zájmeno jinak.

(stejně jako v němčině nebo románských jazycích)

Totéž platí  v 1. a 2. osobě pro přivlastňovací zájmena a vyjadřování českého „svůj“. Podle příslušné osoby řekneme tedy mia, nia, via. (stejně jako v angličtině my, our, your, resp. mine, ours, yours)

 

Ĉu mia aŭto plaĉas al vi?. Líbí se vám moje auto?

 ale

Mi ŝatas mian aŭton. Mám rád své auto.

   

  L3

Ve 3. osobě je ovšem situace jiná. Spojení al li znamená jemu, al ŝi - jí, al ĝi - jemu, al ili - jim. K výjádření významu "sobě" připojíme za al speciální zájmeno si.

 

Rozlišujeme:

Li aĉetis al si glaciaĵon. Koupil si zmrzlinu. Li aĉetis al li glaciaĵon. Koupil mu zmrzlinu.

 

Ve 3. osobě používáme ve významu „svůj“ zájmeno sia.

 

Ŝi ŝatas sian laboron. Má ráda svou práci.

   

L3

2. Zvratná zájmena

Zvratné zájmeno „se“ vyjadřujeme v esperantu akuzativním tvarem osobních zájmen mi, ni, vi, si. Situace je tu znovu obdobná jako u vazeb al + osobní zájmeno a u přivlastňovacích zájmen, které jsme probrali před chvílí. Min (1), nin (2), vin (3) tedy mají tedy jednak význam mě (1), nás (2), tebe/vás (3), jednak se, sebe.

Li vidas min. Vidí mě.

Mi vidas min (en spegulo). Vidím se v zrcadle.

 

Jistě už není třeba zvláště zdůrazňovat, že lin, ŝin, ĝin, ilin mají jen prve zmíněný význam. Ve  3. osobě použijeme ve významu „se“ akuzativní formu zájmena si, tedy sin. To také stojí v infinitivu slovesa; např. lavi sin (mýt se) , duŝi sin (sprchovat se), vesti sin (oblékat se).

 

Časování zvratných sloves tedy vypadá následovně: (př. lavi sin – mýt se)

  L3

 

1.

2.

3.

 

 

mi lavas min

vi lavas vin

li, ŝi, ĝi lavas sin

 

ni lavas nin

vi lavas vin

ili lavas sin

 

Ne všechna slovesa, která jsou zvratná v češtině jsou zvratná i v esperantu. Zvratná jsou jen ta, kde je zvratnost logická a nutná. Jde o slova, která se váží s předmětem ve 4. pádě. Jde o činnosti, které můžeme provádět buď druhé osobě či věci nebo sobě;

lavi sin - mýt se, kombi sin - česat se, bani sin - koupat se, razi sin - holit se, defendi sin – bránit se, … (proti lavi iun – mýt někoho, defendi iun – bránit někoho atd.)

 

Pokud si s takovými slovesy porovnáme naše zvratná slovesa smát se (ridi), dívat se (rigardi), atd., cítíme rozdíl. Zde „se“ neznamená v pravém smyslu „sebe“ a v Esperantu bude proto takové sloveso nezvratné.

 

Je zřejmé, že k rozpoznání toho, která slovesa jsou zvratná je třeba trochu citu, nejde ovšem o žádný větší problém.

L3

3. Stupňování přídavných jmen a příslovcí

2.stupeň vytvoříme pomocí speciálního příslovce  pli (více) popř. malpli (méně)

3. stupeň pomocí plej (nejvíce) popř. malplej (nejméně)

 

 

přídavná jména

příslovce

1.

granda

bone

2.

pli granda

pli bone

 3.

la plej granda

plej bone

! U 3. stupně přídavného jména stojí člen la. !

 

Obdobně postupujeme při záporném stupňování

např. la malplej simpatia – (ten) nejméně sympatický

      L3

4. Zdvořilý rozkaz

Namísto strohého rozkazu –u! můžeme použít zdvořilostní formu:

bonvolu + infinitiv

  L3

Sloveso bonvoli můžeme přeložit jako ráčit. zmíněná vazba tedy znamená račte ….-ti.  V esperantu nejde o archaickou, ale naopak o běžnou formu, proto ji budeme překládat běžnějším, modernějším spojením.

Bonvolu malfermi la fenestron! Zavřete, prosím, okno. Buďte tak laskav a zavřete okno.

Bonvolu sidiĝi. Posaďte se, prosím.  

L3

5. Předpony odvozené z předložek

   

Mnohé předložky v esperantu běžně užíváme jako předpony. Ponechávají si přitom stejný význam, při překladu. Nejčastější jsou al-, antaŭ-, ĉe-, inter-, tra-,  sub- .

al-

 

antaŭ-

ekster-

el-

en-

ĝis-

inter-

kontraŭ-

kun-

 

post-

sen-

sub-

super-

tra-

trans-

k, směrem k sobě

před 

mimo, vně

z, ze, ven, vy- 

dovnitř

až k, až do

mezi

proti

s, spolu

po, za (časově)

bez

pod

nad

skrz, pro

přes  

za, přes (překážku)

 

Příklady:

tiri - táhnout → altiri - přitáhnout, doni - dát → aldoni - přidat

ĉambro-pokoj → antaŭĉambro-předpokoj, vidi-vidět → antaŭvidi-předvídat

ordinara - běžný → eksterordinara - mimořádný

doni (dát) → eldoni - vydat,  iri → eliri–vyjít, trinki (pít) → eltrinki (vypít)

iri → eniri–vejít, havi →  enhavi–obsahovat, porti (nést) →  enporti–vnést

nuna (nynější) → ĝisnuna - dosavadní, vivi → ĝisvivi - dožít se

nacio (národ) → internacia - mezinárodní

faŝista (fašistický) → kontraŭfaŝista-protifašistický

laboro (práce)→ kunlaboro-spolupráce, lernanto (žák) → kunlernanto-spolužák

milito (válka) → postmilita – poválečný, tagmezo → posttagmezo (odpoledne)

viando (maso)→ senvianda-bezmasý

iri → subirejo-podchod, maro (moře)→ submara - podmořský

natura (přirozený) → supernatura - nadpřirozený

legi → tralegi – přečíst/pročíst,  nokto → tranokti - přenocovat

ponto (most) → transponti – přemostit, oceano -> transoceana (zaoceánský)

 

Z jiných předložkových předpon můžeme zmínit  ĉe- a dum-, užívané jen v několika málo případech. Ĉe- se užívá ve spojení s esti -> ĉeesti = být přitom, být přítomen u něčeho (z vazby esti ĉe io). Ĉeestis 20 homoj = 20 homoj estis ĉe tio. Bylo při tom 20 lidí.

Od dum- odvozujeme např.  dumviva – doživotní, dumtempa – dočasný.

L3

Předpony a přípony II.

- přípona –AD- patří primárně ke slovesům a znamená časté opakování činnosti

iri  ->

iradi (chodívat)

kuri ->

kuradi (běhávat)

Kiam mi estis en Parizo, mi sidadis ofte en la kafejoj kaj diskutadis kun miaj amikoj.

Když jsem bydlel v Paříži, sedával jsem často po kavárnách a diskuto(vá)val s přáteli.

Jaŭde mi iradas en libropruntejon. Ve čtvrtek chodívám do knihovny.

 

Od slovesného tvaru s –ad- odvozujeme podstatná jména označují činnosti.

kuri -> kuradi

kurado (běhání)

trinki -> trinkadi

trinkado (pití, popíjení)

skii -> skiadi

skiado (lyžování)

  L3

- přípona –AR- značí seskupení, celek prvků, které odpovídají výchozímu slovu

junulo (mladík) ->

junularo (mládež)

arbo (strom) ->

arbaro (les)

homo (člověk) ->

homaro (lidstvo)

  L3

- přípona –EC- vytvoří z výchozího slova vlastnost

 

juna (mladý) ->

juneco (mládí)

amika (přátelský) ->

amikeco (přátelství)

  L3

Naproti tomu přípona –AĴ- znamená věc mající danou vlastnost.

dolĉa  ->

dolĉaĵo (sladkost, ve smyslu zákusek )

stulta (hloupý)  ->

stultaĵo (hloupost, hloupý kousek)

Podstatné jméno aĵo znamená věc.

  L3

Sledujte rozdíl:

Dolĉaĵo je „sladkost“ ve smyslu sladká věc; tj. zákusek, bombón atd.

Dolĉeco je „sladkost“ jako vlastnost.

  L3

- přípona - AN – značí obyvatele nějakého místa nebo člena nějaké skupiny či hnutí

vilaĝo (vesnice)

vilaĝano (vesničan)

klubo (klub)

klubano (člen klubu)

Kristo (Kristus)  

 

L3

kristano (křesťan)

Slovní zásoba A:

ami

milovat

amo

láska

ankaŭ

také

ankoraŭ

ještě

arbo

strom

demandi (iun)

zeptat se (někoho)

domo

dům

donaĵo

dárek

doni  (ion al iu)

dát  (něco někomu)

dormi

spát

duŝi (sin)

sprchovat (se)

duŝo

sprcha

glaciaĵo

zmrzlina

hejme

doma

hejmo

domov

jam

už

infano

dítě

kapabla

schopný

kapabli (fari ion)

být schopný (něco udělat)

klubo

klub

kombi (sin)

česat (se)

kompreni

rozumět