|
Za
více než 120 let, co Esperanto existuje, se kolem něj vytvořila
bohatá, svébytná kultura. K tomuto tématu, které bychom
na omezeném prostoru mohli těžko obsáhnout, si dovolíme
udělat jen stručný úvod a nabídneme především výběr
odkazů.
Umělecká
tvorba
Na
počátku esperantské umělecké tvorby stojí logicky sám
autor jazyka Zamenhof. Jako první v něm začal psát básně,
vytvořil sbírku přísloví, přeložil Shakespearova
Hamleta a jiná významná díla. S růstem počtu
esperantistů, rostl také počet autorů, kteří v jazyce
publikovali. V počátečním období šlo samozřejmě především
o překlady, postupně se ale začala výrazněji rozvíjet i
původní esperantská tvorba. Esperanto se dnes může
chlubit bohatou škálou vlastní prózy a poezie, hudby a
dokonce několika filmy. Ve všech těchto oblastech jde o
nejrůznější žánry; např. v hudbě se setkáme nejen s klidnými
reflexivními melodiemi, jak bychom možná očekávali, ale i
s tvrdým rockem.
V této
rubrice naleznete odkazy na zajímavé stránky ze všech zmíněných
odvětví esperantské umělecké tvorby. Přímo na našich
stránkách se budeme blíže věnovat jen českým autorům.
(viz rubrika Esperanto
v ČR)
Příklady
esperantské literatury
Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917)
- autor esperanta, prvních překladů (Bible,
Andersenovy pohádky, Hamlet, Revizor aj.) a prvních původních
básní: Naděje (La Espero - stala se hymnou esperantistů), Má myšlenka (Mia penso),
Srdce, ztiš se (Ho mia kor‘), Déšť (Pluvo)
Antoni Grabowski (1857-1921) -
stal se otcem esperantské poezie překladem Pana Tadeáše, ale psal i původní básně Svítání (La Tagiĝo),
Synův návrat (Reveno
de l‘ filo), Na jedné
struně (Sur unu kordo)
Nikolajevič V. Devjatnin
(1862-1938) - autor básně Člověk,
který nechtěně zabil (Nevola
Mortiginto, 1896) a divadelních her Ženitba
(Edziĝo), Nedokončené drama (Nefinita
dramo) a Poučený
mim (Instruita
mimikisto)
Marie Hankel (1844-1929) -
autorka velmi ceněné sbírky básní a povídek Zrnka písku (Sableroj, 1911).
Ivan Genadievič Širjaev (1877-1933)
- Bez titulu (Sen titolo) - autobigrafický román pravoslavného kněze v době
seminárních studií;
Henri Vallienne (1854-1909) - Zámek
Prelongů (Kastelo de Prelongo, 1907) a Byl to on? (Ĉu
li?, 1908) - jsou romány plné záhad, intrik a napětí
August H. Luyken (1864-1940) -
Za Ištaru (Pro Iŝtar, 1924) - dobrodružný příběh ze starobylého
Babylonu; Podivné
dědictví (Stranga
heredaĵo, 1922) - příběh ze současnosti plný záhad
Stanislav Schulhof (1864-1918)
- autor lyrických básnických sbírek Co život přinesl (Kion la
vivo alportis, 1911), Podzimní
květy (Aŭtunaj
floroj, 1912) a Nadějí
k zoufalství (Per
espero kaj despero, 1911)
Hendrik Bulthuis
(1865-1945) - Potomci
Orfeovi (Idoj de
Orfeo, 1923) - román čtyř nadaných chlapců, skvělých
hudebníků, kteří vyrostli každý v jiné zemi, až
nakonec zjistí, že jsou synové české matky, které byli
uneseni; Chlupatá ruka
(La vila mano, 1928) - venkovský román, kde pověst o strašidle v
podobě chlupaté ruky straší lidi se špatným svědomím
Nikolao Hohlov (1891-1953) -
autor básnické sbírky Příliv
a odliv (La tajdo,
1928) a divadelní hry Smrt
delegáta UEA (La morto de la delegito de UEA, 1924)
Evžen Michalski (1897-1937) -
autor básnických sbírek První
vlna (La unua ondo,
1918), Prolog (Prolog, 1929), Zpěvy lásky
a touhy (Kantoj de
l‘ amo kaj sopiro, 1934), Dvě
básně (Du poemoj,
1922) a Oheň léčí (Fajro kuracas)
Julio (Gyula) Baghy
(1891-1967) - jeden z největších esperantských autorů, tvůrce
románů ze sibiřského zajetí Oběti
(Viktimoj), Na krvavé zemi (Sur sanga
tero), satirické grotesky na lidskou společnost Hurá! (Hura), divadelních
her Snění pod jabloní
(Sonĝe sub pomarbo)
a Na maškarním plese
(En maskobalo),
novel Barvy (Koloroj) a Tančete, loutky
(Dancu, marionetoj)
a básnických sbírek Pouť
(Pilgrimo), Tulák zpívá
(La vagabondo kantas),
Jak šel život (Preter la vivo)
Stellan Engholm (1899-1960) - K
Torentu (Al Torento), Děti v Torentu
(Infanoj en Torento,
1934), Mládež v
Torentu (Junuloj en Torentu) - trilogie románů o životě ve vesnici
Torento
Hendrik Adamson (1891-1946) - Auli
(Aŭli) - román o životě malého chlapce
Cezaro Rossetti (1901-1950) - Věřte
mi, paní (Kredu min, sinjorino) - satirický autobigrafický román o životě
trhovců v době meziválečné hospodářské krize
Reto Rossetti (1909-1994) - Městic
světa (Mestizo de la mondo) je sbírka básní, Z rukávu (El la maniko) a
Nabroušená tužka
(Pinta krajono) - sbírky
původních novel, Umění
a jazyk (Arto kaj lingvo) - eseje o jazyce.
Jean Forge
(1903-1980) - autor satiry o návratu do doby Neronovy Skok
přes tisíciletí (Saltego
trans jarmiloj) a společenské satiry Mr.
Tot kupuje tisíc očí (Mr.
Tot aĉetas mil okuloj)
Vasilij Eroŝenko
(1890-1952) - nevidomý autor původních povídek a básní Klenot
jedné osamělé duše (Gemo
de unu soleca animo), Cikánka
(Ciganino), Věž na spadnutí (Turo por
fali), Tundra
vzdychá (Tundro
ĝemas) apod.
Izrael Lejzerowicz (1901-1942)
- klasik esperantského humoru díky knize Ze Zelené bible a potlach s Horácem Hledačem (El la Verda Biblio kaj babiladoj kun Horaco serĉer)
Francisko Szilágyi
(1895-1967) - humorista, autor knih Přes
oceán pohádek (Trans
la fabeloceano, 1931), Velké
dobrodružství (La
granda aventuro, 1945), Kohout
již kokrhá! (Koko
krias jam, 1955) a psychologické detektivky Menší
záhada (Mistero
minora)
Raymond Schwartz (1894-1973) -
největší esperantský humorista a autor velkého generačního
románu Jako voda v řece
(Kiel akvo de l‘ rivero, 1963); svůj humor uplatnil v dílech Testament
zelené kočky (Verdkata
testamento, 1926), Podivný
krámek (La stranga butiko, 1931), Na
radostných prknech (Sur
ĝoja podio), Usměvavá
próza (Prozo ridetanta), Anni a
Montmartre (Anni kaj
Montmartre)
Vladimír Varankin (1902-1937)
- autor románu Metropolitán
(Metropoliteno)
zahynul někde v gulacích
Kolomano (Kálmán) Kalocsay
(1891-1978) - patrně největší osobnost esperantské
literatury, geniální překladatel (Král
Lear, Tragedie člověka, básně z 30 jazyků), ale také
autor původní poezie Svět a srdce (Mondo kaj koro,
1921), Napnutá
struna (Streĉita
kordo, 1931), Rýmované
portréty (Rimportretoj, 1931), Tajné
sonety (Sekretaj
sonetoj, 1969), Ezopovská
moudrost (Ezopa saĝo,
1956), Samota (Izolo, 1977), Dvanáct
nocí satanových (La
dekdu noktoj de satano), Verše
se nekupují (Versojn oni ne aĉetas).
Gaston Waringhien (1901-1991),
největší esperantský slovníkář a gramatik ve spolupráci
s Kalocsayem, autor původních básní Polohlasně
(Duonvoĉe)
James Sayers (1888-1957) - tvůrce
prvního vědeckofantastického románu v esperantu Pozvání do nebe (Invito al
ĉielo, 1949)
Teodoro Schwartz (Soros)
(1894-1968) zpracoval své válečné zkušenosti v románech Moderní robinsoni v sibiřském pralese (Modernaj robinzonoj en la siberia Praarbaro, 1924) a Maškaráda
kolem smrti (Maskerado
ĉirkaŭ la morto, 1965)
Jean Ribillard (1904-1962) -
jeho filozofický román, vyprávěný oslíkem Život
a nárory Mistra M’Sauda (Vivo
kaj opinioj de Majstro M’Saud) patří k vrcholným dílům
esperantské literatury
Miyamoto Masao (1913-1989)
napsal novely o slavných umělcích O
umění a smrti (Pri
arto kaj morto)
Jan Filip (1911-1971) napsal
divadelní hry Konec světa
(Fino de la mondo) a
Věž mezi mraky (Turo inter
nuboj) s náboženskými náměty
František Omelka (1904-1960)
psal dobrodružné příběhy pro mládež: Tondova
dobrodružství (Aventuroj
de Anotnio), Aljašská
štafeta (La alaska
stafeto), Zajatci ledových skal (Kaptitoj
de glacirokoj) a Velký
admirál (La granda
admiralo) o Magellanovi a jeho první plavbě kolem světa
Verda Majo (1912-1947) -
autorka představuje japonský pacifismus v dílech Živí vojáci (Vivantaj
soldatoj) a Šepot
z uragánu (Flustr‘
el uragano)
Štěpán Urban
(1913-1974) - autor básnické sbírky Nový
Ezop (Nova Ezopo).
Eija Salovaara (1920-2004)
popsala život Laponců v povídkách Kde
se sobi toulají (Kie
boacoj vagadas, 1986)
Valda Vinař (1918-1981) je
autorem satiry Skandál
kolem Jozefa (Skandalo
pri Jozefo) a divadelní hry Na
kraji propasti (Ĉerande
de l’abismo)
William Auld (1924-2005) autor
největší esperantské básně Dětská
rasa (Infana raso),
epopeje lidstva o 25 zpěvech, řady dalších děl, např. Jednoprsté
melodie (Unufingraj
melodioj), a řadu skvělých překladů (Pán
prstenů, Pes baskervillský aj.)
Marjorie Boulton (*1924) -
autorka sbírek Alt
(Kontralte), Zlomky (Eroj), Stovka
radostných písní (Cent
ĝojkantoj), deníku kotěte Čtyřnohý
kamarád (Kvarpieda kamarado), divadelních her Žena
na státní hranici (Virino
ĉe landlimo) a U
řeky zapomnění (Ĉe l’akvo de forgeso)
Karel Píč (1920-1995) svými
ctiteli je považován za největšího esperantského autora,
jiní ho odmítají pro příliš odvážné experimentování
s jazykem vedoucí k záplavě neologismů: Litomyšlský
hřbitov (Litomiŝla
tombejo) - autobiografický román psaný v druhé osobě
(sedíš za stolem a píšeš román); Klepárna (Klaĉejo) -
povídky jsou pokusem obohatit esperanto o hovorové a slangové
prvky; Řád spisovatelů
(Ordeno de verkistoj) - popisuje milostné pletky na literárním
semináři
Eli Urbanová (*1922) vysoce
oceňovaná básnířka sbírek Jen
tři barvy (Nur tri
koloroj), Ze spodních
pramenů (El subaj
fontoj), Verš a slza (Verso kaj larmo),
Těžké víno (Peza vino) a autobiografického románu Hetéra tančí (Hetajro
dancas)
Claude Piron (*1931) autor
populárních knih Gerda
zmizela (Gerda
malaperis), Vyprávět novelami? (Ĉe
rakonti novele?), Brzdil
dostatečně? (Ĉu
li bremsis sufiĉe?), Přišel
z vesmíru? (Ĉu li venis trakosme?), Cožpak
jsme se sešli zbytečně? (Ĉu
ni kunvenis vane?)
Trevor Steele (*1940) - román
Ovšem pouze fragment
(Sed nur fragmento)
popisuje život ruského cestovatele Maklina, kdežto Sotva
motýlci v Bergen-Belsenu (Apenaŭ
papilioj en Bergen-Belsen) se zabývá péčí o mentálně
postižené očima mladého očetřovatele.
Christian Declerck (*1938)
obohatil esperantskou literaturu básnickou sbírkou Útržky (Ŝirpecoj)
kaj autobiografickým románem Taroky
a epochy (Tarokoj
kaj epokoj)
István Nemere (*1944) populární
autor sci-fi píše maďarsky i esperantsky. V esperantu
napsal Devátý kanál
(La naŭa kanalo), Uzavřené
město (La fermita
urbo), Na žulovém
poli (Sur kampo granita), Slepý pták
(La blinda birdo), Horečka
(Febro), Hora (La
monto) aj.
Balázs Wacha (*1948)
zachytil problémy dospívání v autobiografickém románu Dospívání
(Adolesko, 1987)
Sten Johansson (*1950) píše
moderní detektivky Přes
moře a smrt (Trans
maro kaj morto), Katrinin
zločin (La krimo de Katrina) aj.
Spomenka Ŝtimec (*1949)
se zapsala do esperantské literatury hlavně dvěmi knihami, Cesta k rozchodu (Vojaĝo
al disiĝo) a Stín
na vnitřní krajině (Ombro
sur interna pejzaĝo).
Jorge Camacho (*1966) patří
k nejtalentovanějším autorům současnosti, díly jako Na lince (Sur la linio)
nebo Chrobákova čepice
(La ĉapo de la
sterko-vermo).
Gonçalo Neves (*1964) autor
sbírky novel Porozumět
(Kompreni) a básní
Symptomy (Simptomoj)
Významnou
institucí v rámci esperantské kultury je OSIEK,
agentura pořádající kulturní konference, umělecké soutěže
apod., umělecká díla vyhodnocuje také Světový esperantský
svaz (UEA). (viz rubrika Organizace).
V
širším smyslu můžeme za esperantskou kulturu označit
celou různorodou soustavu esperantistických institucí (od místních
klubů přes zájmová a profesní sdružení až po mezinárodní
organizace) a jejich aktivity, esp. časopisy, symboly,
internetové stránky.
I
Odkazy
Literatura:
eLibrejo
-
bohatý výběr knih v elektronické podobě (pro Acrobat
Reader)
Kolekto
de poemoj
- výběr básní klasiků esperantské poezie
Literatura
Kafejo - informační stránky o literatuře
TTT-katalogo
Google: Literaturo
- výběr stránek o literatuře v Esperantu
O
esp. literatuře a kultuře (z českých stránek Starto)
Portály
esperantské hudby:
Suda
Kruco
Muziko-Panorama
-
bohatý výběr písní ve formátu mp3 a Real Player
Internetová
encyklopedie:
Vikipedio
Rozhlasové
vysílání:
Radio
Ĉina Internacia
Radio
Esperanto
Radio
Polonia
Radio
Vatikana
|
